Účel objektu

Budova Centra ekologických aktivit města Olomouce je součástí projektu Sluňákov, areál ekologických aktivit - výukové biocentrum v Horce nad Moravou, které leží 10 km severozápadně od Olomouce v údolní nivě řeky Moravy. Areál slouží pro seznámení veřejnosti s procesy probíhajícími v přírodě a má přiblížit úlohu člověka v přírodě. Zároveň je vstupní branou do CHKO Litovelské Pomoraví. Samotný objekt slouží širokému spektru činností. Hlavní náplní je vzdělávání školní mládeže v jednodenních a týdenních programech. Mimoto zde budou pořádány odborné semináře z ekologie, pedagogiky a příbuzných oblastí. Je zde též turisticko - informačním centrem o CHKO Litovelské Pomoraví a přírodě regionu Haná. Zařízení umožňuje i tzv. měkkou turistiku s environmentálně - vzdělávací náplní. Objekt Centra je navržen jako energeticky úsporná stavba s využitím moderních alternativních zdrojů energie, jejímž příkladem se má stát pro veřejnost a tak propagovat koncept trvale udržitelného rozvoje.

Nově vznikající nákupní centra na okraji města nehospodaří se svým pozemkem, ani s krajinou, neutváří město. Pouze nezávislé solitérní stavby bez jakéhokoli záměru řazené k sobě, obklopené prázdným prostorem parkovišť. Nemají parter, nekomunikují s ulicí, ulice se přesunula dovnitř. Důsledkem toho vznikají anonymní bedny. Návrh Šestky nahlíží na tento problém z jiného úhlu.

Místo:

Neaktivní pískovcový lom se dvěma těžebními krátery. Lokalita se postupem času stala součástí intravilánu obce.

Původní výpravní budova Svinovského nádraží vznikla v roce 1845. V 70. letech 19. století došlo nejprve k symetrickému rozšíření a v roce 1895 byla ke stávající výpravně (která byla rovněž přestavěna) připojena nová patrová budova. Spolu s novým objektem záchodků byl vytvořen architektonický a urbanistický celek v neobarokním slohu, který byl součástí tzv. severní dráhy Ferdinadovy Vídeň - Krakov.

Prostor bytu v rodinném domu byl rekonstrukcí rozšířen propojením jednotlivých místností, probouráním stávajících stěn a použitím nových skleněných příček a unikátního skleněného schodiště. Celkový svěží pocit v interiéru byl umocněn použitím výrazně barevných interiérových doplňků v kombinaci se světlými barvami vestavěného nábytku.

Na základě požadavků investora přebudovat původní venkovské stavení s dvorkem vklíněným mezi hospodářské křídlo a domek na rodinné sídlo, plně odpovídající požadavkům početné rodiny a jedenadvacátého století, a přilehlou zahradu na zázemí pro volný čas s nenáročnou snadnou údržbou, vysokou užitností a esteticky zajímavou, jsem se pokusil vytvořit následující iluzi.

Město mezi dvěma giganty

Veltrusy byly roku 1899 povýšeny na městys a od roku 1926 jsou městem. Obec se však nestává městem úředním rozhodnutím, ale tím, jak se vyvíjí její struktura, její obraz a hlavně vědomí (a sebevědomí) jejích obyvatel. Veltrusy jsou poměrně mladým městem a proto pouze některé jeho prvky (budovy a prostranství) mají městský charakter, jiné ale rozhodně ne. Stejně tak jako není ve Veltrusech nic jisté a jasné, není jasné ani postavení dvou největších „vlastníků“ na jeho katastru. Továrna i zámek s parkem, mají své plány, ambice, finanční prostředky a zdroje, svoje nároky a potřeby. Ve všech svých krocích jsou, nebo se alespoň cítí být, na městě nezávislé. Město ale logicky všechny jejich kroky smí a musí znát a musí mít možnost se k nim vyjádřit. Je to klasická ukázka konfliktu státní správy a samosprávy.

Císařská konírna Pražského hradu prošla v letech 1991-92 proměnou na výstavní prostor. O dekádu později vznikl v rámci výstavního režimu výstav a zápůjček vzácných uměleckých děl požadavek na stabilitu mikroklimatu výstavního sálu nejvyšší kvality tak, aby zde mohla být vystavována i díla a artefakty nejvyšší světové úrovně a zároveň byly splněny podmínky pojištění těchto hodnot. Z toho vyplynul následující úkol:

Památník svým řešením reflektuje rakovinný charakter komunismu, jenž během 40 let svého trvání prorostl celou naší společností. Hlavním motivem je zrcadlení. Rozhodování, kdo je obětí a kdo tyranem, je přeneseno na každého, kdo k němu přijde. Každý je nucen pohlédnout sám sobě do očí. V apelaci na osobní zodpovědnost je přesah idey památníku do současnosti a budoucnosti. Snaží se překročit hranici převládající v pomníkové tvorbě, kde se autoři většinou věnují výhradně upomínání na již uzavřené události a konzervují je skrze popisné, symbolické či metaforické ztvárnění do nějaké umělecké formy. V našem pojetí nejde o to vytvořit intimní místo pro kontemplaci nad uzavřenou minulostí, ale o konfrontaci kolemjdoucích s tématem vzniku totalitárních praktik ve společnosti. Památník je pokusem o redefinici svého typologického druhu. Není patetickým politickým gestem, má ambice být živým průsečíkem umění ve veřejném prostoru s architekturou parku.

Křižanovice je asi sedmisethlavá obec, která leží na půli cesty mezi Slavkovem u Brna a Bučovicemi. Samotný objekt hlediště pro diváky, šaten a sociálního zařízení TJ Sokol Křižanovice je situován v severovýchodní části obce v těsném sousedství říčky Litavy.

Všeobecným cílem projektu bylo vytvořit podmínky pro zlepšení funkce letiště Brno - Tuřany s ohledem na posílení jeho významu při začleňování do sítě evropských letišť nadregionálního významu, zlepšení podmínek a zkvalitnění služeb při odbavování cestujících, pro zaměstnance leteckých společností a hostů letiště. Dále jde o přispění k rozvoji regionu jižní Moravy, podporu podnikatelských aktivit přímo i nepřímo souvisejících s cestovním ruchem či dopravou. Navazujícím cílem je zvýšení letecké dopravy a úprava prostor letiště podle požadavků Schengenských dohod.

Dům je postaven v podhorské oblasti. Měřítko a charakter domu vycházejí z prostředí rozptýlené venkovské zástavby. Vnitřní prostor je spojený s krajinou velkými plochami oken. Součástí domu je krytá veranda s vyhlídkou na hory.

Bývalá výrobní budova č. 23 , která se po rekonstrukci slouží jako Podnikatelské inovační centrum Zlín, je součástí východní části bývalého Baťovského výrobního areálu. Jedná se o ojedinělý soubor budov, na jejichž platformě vyrostlo ve 30. a 40. letech 20. století celé město. Svébytnost zlínské architektury a především urbanismu spočívá v použití nové průmyslové metody hromadné výstavby továrních, veřejných i obytných budov způsobem a rozsahem, který neměl u nás ani ve světě obdoby.