| Laureáti |
Památník svým řešením reflektuje rakovinný charakter komunismu, jenž během 40 let svého trvání prorostl celou naší společností. Hlavním motivem je zrcadlení. Rozhodování, kdo je obětí a kdo tyranem, je přeneseno na každého, kdo k němu přijde. Každý je nucen pohlédnout sám sobě do očí. V apelaci na osobní zodpovědnost je přesah idey památníku do současnosti a budoucnosti. Snaží se překročit hranici převládající v pomníkové tvorbě, kde se autoři většinou věnují výhradně upomínání na již uzavřené události a konzervují je skrze popisné, symbolické či metaforické ztvárnění do nějaké umělecké formy. V našem pojetí nejde o to vytvořit intimní místo pro kontemplaci nad uzavřenou minulostí, ale o konfrontaci kolemjdoucích s tématem vzniku totalitárních praktik ve společnosti. Památník je pokusem o redefinici svého typologického druhu. Není patetickým politickým gestem, má ambice být živým průsečíkem umění ve veřejném prostoru s architekturou parku.
Objekt o rozměrech 3,2 x 4,5 x 0,7 m je tvořen dvěma zrcadlovými tabulemi pokoveného skla o tl. 18 mm (každá o hmotnosti cca 800 kg) vsazenými do ocelového rámu. V jeho patě je do dlažby zapuštěn zrcadlově převrácený nerezový nápis čitelný v odrazu: „sám v sobě hledej, zda svobodu bráníš, ctíš nebo omezuješ“. Památník je umístěn v těžišti parku na křižovatce chodníků a kompozičně doplněn třemi 10 m dlouhými parkovými lavicemi z lepeného dřeva. Je koncipován tak, aby člověk při procházení parkem postupně vstoupil do odrazu-obrazu parku, sám o sobě je památník „prázdný“, pro svůj účel a pro každého osobně se aktivuje až jeho přítomností. Nepřímé osvětlení parku nasvícením korun stromů udržuje i za tmy éterický charakter památníku, jeho nehmotný vzhled záměrně kontrastuje s masivními monumenty minulosti.