| Participants |
Základní „obraz“ každého města je zapsán nejen v morfologii krajiny, ale zejména v jeho struktuře zastavění. Struktura zastavění je dána mnoha faktory a utváří se zpravidla po dlouhou dobu. Z tempa a tvaru utváření struktury je možné vyčíst „stavy“ města a je možné také odhadnout jakým směrem, zejména ve vztahu ke kompozici města, je dobré směřovat budoucí rozvoj města.
V průběhu zpracování Konceptu územního plánu města Ústí nad Orlicí jsme provedli inventuru dosavadního utváření struktury města a posoudil rozvojové plochy, které stanovil minulý územní plán a jeho nesčetné změny a doplňky. Je zřejmé, že některé tyto plochy byly stanoveny zcela logicky jako pokračování přirozeného růstu struktury města. Mnohde však byly rozvojové plochy stanoveny „ad hoc“ dle jednostranných zájmů a v rozporu s okolní strukturou zastavěného území i volné krajiny.
Pokusili jsme se nejzávažnější kompoziční chyby napravit a redukovat množství rozvojových ploch ve volné krajině, a to zejména ty, které byly vymezeny bez vazby na stávající zástavbu.
Hlavním úkolem celkové koncepce/kompozice bylo vymezení „souměstí“ Ústí nad Orlicí, Hylváty a Oldřichovice a jejich „propojení s nádražím“ (Kerhartice a Gerhartice) a napojení jednotlivých „rezidenčních satelitů v krajině“ (Černovír, Knapovec a dále Dolní i Horní Houžovec).
Veškeré staré i nové rozvojové plochy jsme proto „koncentrovali“ do přímé návaznosti na strukturu města, a na stávající i nová dopravní napojení. Jako vymezení východní hranice maximální expanze města do volné krajiny jsme využili koridor přeložky silnice I/14. Na ostatních stranách města je hranice přirozeně dána řekami a terénním utvářením Kozlovského hřbetu a Kubincova kopce. Základní rozvojové plochy jsou tak koncentrovány zejména do jižního cípu takto vymezeného území/souměstí, tedy v přímé návaznosti na silnici I/14 a dále R35, která bude bezesporu nejdůležitější regionální trasou. Bude tak položen základ „hlavního vstupu do města“ od nadřazené dopravní sítě.
Výhodou tohoto území je především to, že rozvojové plochy jsou vázány na stávající i budoucí trasu I/14 (včetně jejího křížení s II/315), takže výstavba na těchto plochách je možná i bez přímé vazby na výstavbu „obchvatu I/14“.
V severní části jsou vymezeny další rozvojové plochy, spolu s hlavní transformační plochou Cihelny, ale i Špindlerovky. Tyto plochy jsou navrženy v návaznosti na další křížení obchvatu I/14, tentokrát s II/360. Vznikají tím dvě křižovatky, dva vstupy do města. Koridor obchvatu I/14 se tak stává základním kompozičním prvkem utváření města pro jedenadvacáté století, stává se „čarou 1+xx“. Tento koridor je nejen budoucí hlavní trasou průjezdné automobilové dopravy, ale také koridorem oddělujícím zastavěné území od „náhorní planiny“ s letištěm na úpatí Houžoveckého vrchu a Strážného. Tento „koridor“ by měl mít formu liniového parku, ukončujícího rezidenční výstavbu na stráních nad městem a podcházely by ho pouze „údolní krajinné parky“ zabíhající jako prsty krajiny do struktury města v rytmu zlatého řezu.
Vyvrcholením těchto parků je potom na severu a západě Přírodní park Orlice se sportovním areálem a dále křížovou cestou na Andrlův Chlum.
Produkční plochy jsou situovány převážně podél železnice a „hlavní obchodní ulice“ (stávající I/14) a jejích křížení (II/315 a II/360). Nové rezidenční plochy jsou naopak situovány na stráně nad stávající město a do jednotlivých satelitů a jsou mezi sebou a s volnou krajinou propojeny parkovými cestami.
Celková kompozice města se tak stává přehlednou a čitelnou a to je hlavním cílem vize Územního plánu města Ústí nad Orlicí. Město Ústí nad Orlicí jsme tedy definovali ze čtyř pohledů (obrazů), které odpovídají základnímu funkčnímu (charakterovému) vymezení – krajina, obytné území, produkce a rekreace – zelená, červená, modrá a žlutá) Ústí nad Orlicí jako město v krásné krajině napojené na hlavní cesty republiky, jako město, které nabízí kvalitní rezidenční plochy, jako město průmyslové s dostatkem pracovních příležitostí a jako město s kvalitním rekreačním zázemím.