| awards |
Zadáním projektu byla přestavba nevyužitého, funkcionalistického obilného sila stojícího v centru Olomouce pro zcela odlišnou funkci - pro rodinné bydlení. Koncepce domu vychází z principu vertikálního řazení jednotlivých částí - fragmentů – a jejich „aperspektivního” spojení prostřednictvím otevírajících se dveří výtahu. Každý z těchto nových, transformovaných nebo již existujících fragmentů byl navržen jako odlišný, a tato navržená různotvárnost je podstatnější než vlastnosti jednotlivých částí. V protikladu k právě uvedenému se v návrhu objevuje i motiv vertikálního propojování, ať již prostorového,či estetického. Jde o záměrnou nedůslednost, a o zpochybňování dříve učiněných rozhodnutí v procesu projektování.
Fragmenty stavby v řazení odspodu nahoru jsou tyto: nevyužitý prostor bývalého mlýnského náhonu v suterénu; vstupní atrium – otevřený prostor v přístavbě sila, vzniklý odstraněním dřevěných podlah a střechy; soukromá galerie a užitkové prostory ve stávajících prostorech pod násypkami sila; vlastní silo tvořené 10 prázdnými buňkami a 2 buňkami s vestavěným schodištěm a výtahem; obytná zahrada zavěšená v prostoru již zmíněné přístavby; dvoupodlažní hlavní obytný prostor s balkonem a terasou, adaptující dřívější vrchní technologické podlaží sila; asymetricky osazená „kostka“ obsahující ložnicovou část bytu. Nosný systém nástavby je ocelový a ocelobetonový. Obvodové pláště nástavby jsou sendvičové, spodní část je kopií původních konstrukcí se zateplením. Nebyly realizovány navržené stěny z pohledového betonu. „Kostka” má plochou střechu s atikou, na nižších úrovních jsou střešní zahrady.
Projekt je radikální přestavbou sila i zásahem do města a jeho paměti. Předimenzovanost a asymetričnost „kostky“ zdůrazňuje změnu, která se odehrála. Radikálnost tohoto gesta je asi jediným důvodem, proč projekt i přes změny, ke kterým došlo během realizace, pořád „funguje“. Hranol je také pokusem „dát do uvozovek“ v českém prostředí stále opakovanou neo-modernistickou formu.